Lucerna

Cesty osudu jsou spletité.

Osvětlují je lucerničky těch pocitů, kdy si připadáme jako doma.

Víme jistě, kteří lidé, místa, zážitky, činnosti, situace nebo vzpomínky v nás zažehnou dobře známé vnitřní teplo domova.

A k těm se vracíme, kdykoliv vychladneme a potřebujeme se znovu ohřát.

Máme pocit bezpečí, klidu a jiskřivé radosti.

Momenty, kdy se světem je všechno v pořádku, čas se zastaví, starosti zmizí a naše srdce se rozsvítí, jsou naší tichou vzpomínkou na věčnost.

Tu si s sebou neseme, kamkoliv se vydáme.

Jestli ji můžeme s někým sdílet, třeba i beze slov, naše světlo se násobí.

Ať už nás život zavál kamkoliv, nikdy nezapomeňme, že pravda bydlí v srdci.

Nezavírejme ho jenom kvůli tomu, že máme pocit, že už dávno nehoří.

Nikdy nevíme, kdy přijde někdo, kdo v nás ten malý plamínek uvidí,pomůže nám vzpomenout si na teplo domova a bude ho rád sdílet s námi.

Jakkoliv daleko se náš domov může zdát, nosíme ho v sobě.

Jeho dveře jsou stále otevřené.

Vejdi a pusť mě tam taky

Budeme tam spolu Jestli chceš….