Proč dělám to, co dělám…?

Protože jednoho dne zkrátka přišla chvíle, kdy jsem ve svém těle jasně ucítila, že Baby už nebude sedět v koutě. Stalo se to bez varování. Něco ve mě se hnulo a muselo to ven. Myslím, že jsem se snažila zevnitř vší silou držet ty dveře a mít to ještě stále pod kontrolou, ale síla, která ty dveře rozrazila, nebyla z tohoto světa. Nic z toho, co jsem dosud znala, ji nemohlo zastavit. Nezbylo mi nic jiného, než to pozorovat. Byla jsem svědkem své vlastní proměny.

Zvedla jsem se a odešla z toho kouta. Jednou pro vždy. Udělala jsem, co bylo správné – nikoliv snadné. Stačila chvíle, život se stal nespoutaným a čas se zastavil. Byl to tak naplňující pocit, že v jediném krátkém okamžiku jsem za sebou bez váhání nechala celou minulost. A bylo mi úplně jedno, co na to řeknou ostatní.

Od té doby životem tančím v záři reflektorů. Svým způsobem jsem neměla na vybranou 🙂 Chtěla jsem to  tak vždycky, ale místo toho jsem zatvrzele v koutě čekala, AŽ. Tak mě život vzal a dal mi šanci. Necítila jsem se připravená, ale věděla jsem, že to tak má být. Přišel čas být vidět, něco předvést a nechat ostatní, ať se dívají! Od té doby podávám vždycky ten nejlepší výkon, jakého jsem schopná. Jedu naplno. Totálně. Když se mi něco nepovede, poučím se, zvednu se a pokračuji dál. Jsem to já se vším všudy a každý to může cítit.

Ať už mám dobrou nebo horší formu, nic neskrývám, jsem transparentní, říkám a dělám všechno tak, jak to mám uvnitř a nechávám to volně proudit. Nedělám kompromisy, protože bych tím lhala sama sobě i všem těm, kdo se dívají.

Dovolit si žít naplno je nazapomenutelný zážitek. Být v kontaktu s hlubokou pravdou, ať už se projevuje jakkoliv, je osvobozující pocit. Já neumím zůstávat na povrchu. Jdu vždy do hloubky věcí, směřuji k podstatě, k čistotě, k jednoduchosti a opravdovosti. Dobře poznám fake, i kdyby byl sebedokonalejší. Cítím ho hned a nenechám ho obstát. U sebe ani u ostatních.

Když přestaneme skrývat magii naší duše a dovolíme ji, aby se projevila naplno, začnou se dít zázraky. Často pod tíhou každodenních starostí zapomeneme, že můžeme zářit – protože jsme to my, až do poslední buňky. Skutečná pravda se projevuje jako krása a vnímá ji každý. Je neodolatelná, uzdravující a vyživující, protože nepochází z tohoto světa. Je opravdová. Kdykoliv potkáme člověka,  který žije svou pravdu, cítíme hluboké propojení s něčím, co nás přesahuje. Po téhle úrovni propojení a čistoty v hloubi duše toužíme všichni, jen často netušíme, jak se k tomu dostat.

Osobní rozvoj je moje životní nutnost, něco, co dělám automaticky 24/7. Vidím v lidech jejich krásu, cítím jejich duši, jejich opravdový potenciál a co všechno by mohli dokázat. Podvědomě ihned směřuji k tomu, abych jim umožnila stát se tou nejlepší verzí sama sebe. Věnuji jim svou plnou, koncentrovanou pozornost, naslouchám, vyndavám ven, co drhne a tím vytvářím bezpečný prostor pro změnu, růst a transformaci.  Myslím si, že ten specifický pocit, kdy se lidé v naší přítomnosti mohou stát lepším člověkem, v nich zůstává už navždy.

Sedět v koutě nedává smysl. Někdy stejně jako Baby potřebujeme někoho, kdo nám to ukáže. Kdo to z nás  láskyplně, ale nekompromisně vyndá. Nebraňme se tomu. Být sám sebou a dávat ze sebe to nejlepší je nejvíc. Z hloubky otevřeného srdce, svobodné duše a proudící kreativity. Profitují z toho všichni, kdo s námi přijdou do styku. Inspiruje je to a umožňuje jim to ve svém životě udělat to samé.

Proto dělám to, co dělám. Vyndavám z hluboko zasutých šuplíků lidských duší zapomenuté poklady. Obnovuji spojení s tím, co tam někde hluboko je a čeká to na svou chvíli. Umožňuji vzniknout dalším WOW! Sama jsem to zažila a vím, jaké to je. Proto nikdo, kdo se mnou přijde do styku ať už v pracovním nebo v osobním životě, nezůstane dlouho sedět v koutě. Není to možné. Bude vidět. Časem bude sám chtít ukázat světu, co má, protože pochopí, že proto je tady – a že vyhýbat se tomu přece nedává smysl…

Život je ve své podstatě nespoutaný a nabízí nekonečné množství možností, které k nám ale nemůžou přijít, pokud chceme mít všechno pod kontrolou. Nebojme se trochu životem „ušpinit“. Abychom znovu mohli cítit svou sílu, vášeň, radost a zjistili, co všechno jsme schopni dokázat, pokud opravdu chceme. Mezi tanečníky se tomu říká mít MRD. Přiznejme si, že po tom všichni v hloubi duše toužíme – nechat tady po sobě něco WOW, co je jedinečné a z čeho ostatním spadne brada.

Stačí se zvednout z kouta. Nikdy nebudeme lépe připraveni, než TEĎ.

#dirtydancing

Foto Kevin V. Ton

Pomohu vám vytvořit život, který budete milovat!

Odebírejte mé novinky a články

Nenechte se připravit o žádnou z informací a novinek, které na svém blogu publikuji. Klikněte na tlačítko níže, vyplňte svůj e-mail a jakmile budu mít něco nového, dozvíte se o tom jako první.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů.