Srdce dokořán

Kdykoliv stojím před důležitým rozhodnutím a mám v sobě zmatek, vzpomenu si na moudrá slova lišky z Malého prince, zavřu na chvíli oči a zeptám se svého srdce. Vždy tam najdu odpověď a dnes už málokdy dovolím rozumu, aby ji analyzoval a zpochybňoval.

Tam uvnitř každý máme ukrytou svou pravdu, jen ji často nechceme slyšet a hledáme si důvody, proč to má být jinak, než jak to skutečně cítíme.

Stejně jako Malý princ, i naše dvě děti mají ještě srdce na dlani, žijí ve světě štěstí většinu svého času a přála bych si, aby jim to vydrželo co nejdéle. Přijímají vše tak, jak to je a intuitivně dělají věci, které považují za správné. Jejich radost, otevřenost a nadšení jsou vysoce nakažlivé. Naučily mne, že pravda je křišťálově čistá, nekomplikovaná a ukrývá se v srdci.

Opravdová láska nemá žádné podmínky ani pravidla – přijímá vše takové, jaké to je, neposuzuje, dává absolutní svobodu a nic neočekává. Ve světě dospělých se v čisté formě v podstatě nevyskytuje – jsme zvyklí stále něco hodnotit, srovnávat a tím se navzájem hluboce zraňovat.

Často nejvíce ubližujeme těm, kteří jsou nám nejblíž – dětem, partnerům, rodině. Je to vyčerpávající válka, která nás často dožene až k tomu, že ve strachu z dalšího zranění si kolem sebe vybudujeme mohutné obranné zdi. A zapomínáme žít, protože jsme neustále ve střehu a při každém náznaku nebezpečí utíkáme do izolace.

Zkusme na chvíli složit zbraně, zapomenout na svá zranění a najděme znovu krásu ve všem, co je v nás i kolem nás. Respekt k sobě samému i k druhým je nejdůležitějším stavebním kamenem spokojeného života. Umíme-li dát bezpodmínečnou lásku sami sobě, můžeme ji pak dát i ostatním a obvykle se nám jí od našeho okolí také dostane.

Přijměme sebe i ostatní bez výhrad a podmínek. Učme se vnímat, co cítíme a respektovat to, protože jen tak můžeme využít sílu instinktu, který nás vždy vede správným směrem.

Nebraňme se emocím, neboť k životu neodmyslitelně patří. Učme se je vnímat, rozumět jim a své pocity sdílejme s ostatními, aby mohli poznat naši opravdovou podstatu. 

Vyžeňme ze svého srdce strach z dalších zranění a otevřeme ho světu. Sdílejme bez obav to nejlepší z nás a přijímejme to i od druhých.

Nejsme sami. Společně žijeme na jedné planetě a dýcháme stejný vzduch – vyplatí se hledat spíše to, co nás spojuje, než živit svou pozorností to, v čem se neshodneme.

Pak můžeme konečně zbořit své obranné zdi, setkat se a začít žít a fungovat dohromady.

Lékem na všechny neduhy je láska. Probouzí, rozvíjí a vyživuje vše, co je opravdové a ryzí. Je v ní síla všeho, co je.

Nebraň se jí.

Nech ji vstoupit.

ŽIJ!