Když jsi slabý, budu tvoje síla

Silní muži jsou součástí mého života odjakživa. Přitahují mě a inspirují, jsem ráda v jejich společnosti. Dokážu jim naslouchat a dát jim co potřebují. Jsem tu ve své síle, aby se o mě mohli opřít, když upadnou.

Bývají silní, bohatí, samostatní, úspěšní, svalnatí, nezávislí, a často tvrdí, že jsou úplně ok. A navenek to tak mnohdy i vypadá 🙂

Jenže já cítím jejich bolest, i kdyby ji sebevíc popírali. Jsem s nimi. Naslouchám, ptám se, jsem zcela přítomná a vytvářím bezpečný prostor pro to, aby se i ten nejsilnější muž mohl svobodně otevřít. Jakmile přijde ten správný čas, vezmu ho do hloubky a dostanu ho do kontaktu se vším, od čeho se v průběhu života odpojil: S pravdou, bolestí, strachem, emocemi, láskou, jemností, zranitelností a s upřímností.

Přináší to uvolnění, ÚLEVU a vysvobození z iluzí.

Když se cítíme slabí, nemusíme se trápit, uzavírat se do sebe, a připadat si neschopní. Stačí si říct o podporu, s důvěrou se plnou silou opřít o někoho, kdo to unese, zvednout se a jít dál.

Život mě naučil, že naše bolest vzniká proto, že nevyjadřujeme a nedáváme lásku, kterou v sobě cítíme. Vyslechla jsem ve svém osobním i pracovním životě spoustu příběhů, byla jsem svědkem mnoha zvratů, proměn i zázraků.

Nejvíc síly a největší potenciál k transformaci se ukrývá v momentech, kdy silný muž přestane bojovat, hrát role, uzavírat se a utíkat, dá otevřeně najevo svou slabost, usměje se a naplno projeví lásku, kterou v sobě nosí. Pak se zrodí ve své velikosti, opravdovosti a celistvosti.

A já – dokud budu mít sílu, vždycky tady budu, abyste se o mě mohli opřít.

#welcomehome

… Samozřejmě, že to platí i pro ženy. Těch, které to mají stejně, jako silní muži, je mnoho. A kdysi jsem k nim patřila i já….